Sláma – starodávný materiál, který naši předkové hojně využívali zažívá boom. Vrací se na výsluní stavebnictví a nabízí možnost ekologického, pro životní prostředí a finančně příznivého bydlení. Sláma je přírodní materiál a jako plnohodnotná součást zdí domů přináší nejen zdravější bydlení, ale i tepelnou úsporu.
Jak to funguje?
Zjednodušeně řečeno, se do vytvořené konstrukce obvodového obrysu domu vkládají jako obklad hranoly slámy. Konstrukce je postavena včetně nosníků stropu a střechy. Typ konstrukce i samotná výplň slámovými bloky má různé technologické postupy.
Existují dvě využívané technologie staveb slámových domů
- Mokrá technologie – americký model pracující se samonosnými stěnami pouze z balíků stažených mezi základ a střešní část. Bloky slámy se prošijí a zpevní vázacím drátem a omítnou. Tento model je díky evropské právní normě u nás nerealizovatelný.
- Suchá technologie – rakouský model při němž se mezi dřevěnou konstrukci obvodu domu kladou slámové balíky, následuje vnitřní parozábrana překrytá dřevěnými deskami, a vnější plášť krytý vodorovnými prkny (málokdy omítkou). To je doplněno difúzní závětrnou fólií z papíru.
Vlhkost slámy a plísně
K prevenci je nutno využít suché balíky slámy, mít na vnitřní straně slámových zdí parozábrany a vnitřní zdi nahodit hliněnou omítkou. Ta brzdí zapařování. Ke kvalitnímu odvětrávání vlhkosti přidat vnější vzduchovou izolaci a povrch fasády mít otevřený pro difuzi. Běžné navlhání vzduchovými parami sláma umí zpracovat v mezibuněčných strukturách. V případě obavy z plísní lze stavět z ekologické slámy, která má minimum alergenů a spórů.
A co škůdci?
Balíky slámy nemůže pták ani hlodavec napadnout. Sláma je složena z celulózy, kterou dokáží zpracovat svým trávicím ústrojím jen termiti. A aby hlodavci nevyhledávali slámové balíky jako obydlí, je nutno:
- dbát na minimum zrn a plevele v balu slámy
- slámové bloky rozmisťovat rovnoměrně
- balíky uchovávat v suchu
- po dokončení stavby ji rychle překrýt dřevěnými deskami, případně omítnout
Nebezpečí ohně
Balíky slámy nemají v konstrukci k hoření dostatek kyslíku. Dle rakouských zkoušek hořlavosti byla nastavena kritéria tohoto stavebního materiálu na hořlavost třídy B2 (což je normální hořlavost) a to dle rakouské normy ÖNORM B 3800 a ohnivzdornost F90 (90 minut).
Úvodní obrázek: LarryLamsa/Flickr.com